Výstava Vladimíra Čížka v Muzeu v Benátkách n. J. 1. 5. -30. 7. 2006
“Věřím v kouzlo a duši řezby vytvořené s láskou a promyšleným záměrem a nošené po dlouhý čas vlastníkem nebo příslušníkem kmene. Správný amulet má patinu svědčící o věku a zacházení, vyzývá k dotýkání, k tomu, aby ho člověk sevřel v dlani a ucítil jeho sílu. Amulety člověk nosil od počátku věků a nosí je i dodnes, i když původní význam byl zapomenut nebo změněn.”
Tato slova předního novozélandského řezbáře Owena Mappa jsem si vybral jako motto pro mou výstavu. Představuji zde mé řezby inspirované maorijským uměním a vzniklé převážně během mého dlouhodobého pobytu na Novém Zélandu. Zajímal jsem se o umění původních obyvatel země a mnohé se přiučil u předních současných řezbářů. Vystavené řezby jsou jednak repliky muzeálních artefaktů a jednak i originální vlastní díla.
Tato výstava komorního formátu je rozdělena do čtyřech tématických celků – řezba z kosti a amulety, řezba ze dřeva a tiki, řezba z novozélandského jadeitu a řezba do lidské kůže (tetování moko). Každý celek je doplněn obrázky z publikací a plakáty dokumentujícími originální novozélandskou tvorbu a podrobným vysvětlujícím textem.
U národů Pacifiku neznalých písma postavení řezbáře bylo výjimečné. Řezbářství se věnovala hrstka zasvěcených osob a znalosti byly předávány z generace na generaci. Bylo považováno za nadpřirozené a esoterické. Řezbáři vytvářeli z trvanlivých materiálů jako dřevo, kámen a kost hmatatelnou podobu symbolických hodnot. Pro člověka naší západní civilizace zvyklého na to, že základem kultury je slovo na papíře, je to těžko pochopitelné.
Umění Maorů patří mezi umění kmenová srovnatelná s uměním Keltů nebo Vikingů. Vyvíjelo se izolovaně od zbytku světa. Je to původně umění doby kamenné. Z této předkolonizační doby je na výstavě cenný exponát – čepel jadeitové sekery.
Na Novém Zélandu je nošení amuletu, jako přívěsku na krku, dodnes velmi populární. Zhotovování amuletů z kostí a zubů savců i ptáků má v celém Tichomoří silnou tradici. V minulosti nejčastějším materiálem byly zuby a čelisti velryb hlavně vorvaně obrovského a kosti dnes již vyhynulého ptáka moa. Dnes je nejvíce používána hovězí kost.
Nejtypičtějším maorijským amuletem je tiki. Na krku ho nosili jak ženy, tak i mzži. Býval vyřezán z jadeitu nebo kosti. Jeho hodnota nespočívala v jeho kráse, úrovni řemeslného zpracování nebo hodnotě kamene. Důležitá byla jeho mana – nadpřirozená duchovní síla. Tento duchovní náboj mohl tiki nastřádat od tvůrce a svých nositelů nadaných manou. Byli to náčelníci, váleční hrdinové nebo prostě lidi mimořádných morálních kvalit. Takovým lidem byl pak tiki zapůjčován a byl ceněným dědictvím rodiny nebo kmene. Na výstavě uvidíte tiki v mnoha provedeních.
